K tarnopolskému rabínovi...

K tarnopolskému rabínovi přijde mladý muž pro radu. Nemůže se totiž rozhodnout, má-li se oženit, nebo ne.
„Její otec je vážený a vzdělaný člověk.”
„Tak se ožeň.”
„Ale dcera je škaredá jak ropucha.”
„Tak se nežeň.”
„Ale dostane dvacet tisíc zlotých věna.”
„Tak se ožeň.”
„Ale ona kulhá.”
„Tak se nežeň.”
„Ale její otec si mě chce vzít za společníka.”
„Tak se ožeň.”
„Ale ona se ráda hádá.”
„Tak se nežeň.”
„Rabíne, jakou radu mi tedy dáváte?”
„Soudím,” povídá rabín po chvilce, „že by ses měl dát pokřtít.”
„A proč, rebe?”
„Protože pak půjdeš na nervy farářovi.”